Mezi Dolní a Horní Lomnou se v nadmořské výšce kolem 890 m rozkládá prales Mionší, který svou rozlohou 169,78 ha patří k největším v České republice. Je posledním zlomkem původních přirozených smíšených lesů, které kdysi pokrývaly příhodná stanoviště tohoto horského stupně v celých Beskydách. Podrobnosti o pralese a zajímavosti ze života v regionu se návštěvníci mohou dovědět při procházce po sedm kilometrů dlouhé naučné stezce s deseti zastaveními. Z důvodu zachování klidu je stezka sezónní - přístupná od 1.června do 15. září. Další informace nejen o Mionší nabízí lomňanské muzeum v dřevěnce v centru Dolní Lomné.

Na vrcholu bájné hory Čantoryje ve Slezských Beskydách se na česko-polské hranici tyčí rozhledna s jedinečnými výhledy do Česka, Polska i Slovenska. Dvacet devět metrů vysoká rozhledna stojí v nadmořské výšce 995m a na nejvyšší bod rozhledny ve výšce 1016 m n.m. je třeba vystoupat po 118 schodech.
Na Čantoryji doporučujeme vydat se desetikilometrovou „Rytířskou stezkou" po stopách staré báje, která hovoří o tom, že v nitru Velké Čantoryje je ukryto celé vojsko rytířů, aby bylo připraveno pomoci zdejšímu kraji v případném nebezpečí. Výchozím bodem je náměstí v Nýdku. Rytířská stezka pokračuje i na polské straně, kde vede do lázeňského města Ustroń a při návratu zpět na Čantoryji využívá lanovku.

V Těšínských Beskydách si přijdou na své milovníci folkloru a veselé zábavy po celý rok. Na jaře přicházejí na Košařiska „Miyszać łowce", kde vedle obřadu vyhánění ovcí na salaš, probíhá  řemeslný jarmark, ochutnávka ovčího sýra, žinčice apod. V létě se baví na mezinárodních folklorních festivalech Gorolskim Święcie (Jablunkov) a Slezských dnech (Dolní Lomná) s ukázkami tradičních řemesel, jarmarečními stánky a bohatou nabídkou krajových specialit. V zimě se koná krojovaný Gorolský bál (Mosty u Jablunkova), který je doplněn o mezinárodní přehlídku lidových kapel a folklorních souborů. Vyzkoušet si původní řemeslo a seznámit se s gorolskými zvyky můžou návštěvníci v Gorolském turistickém informačním centru v příjemném prostředí dřevěnky na fojtsví v Mostech u Jablunkova.

V obci Vendryně se nachází vzácná technická památka - vápenné pece. Vznik těchto pecí se datuje na začátek 19. století, kdy se ve Vendryni těžil vápenec ve 3 lomech a následně byl pak vypalován ve 2 pecích, v místním nářečí zvaných „wopienky". Vypálené vápno se používalo především při výrobě železa v blízkých železárnách. Provoz pecí byl definitivně ukončen v r. 1965, kdy skončila i těžba v přilehlých vápencových lomech. Pece však zůstaly na svém místě a slouží jako památka i pro budoucí generace. Na prohlídku wopienek je možné se vydat od železniční zastávky naučnou stezkou „Za krásami vendryňské přírody".

Zimní turistika: řada lyžařských vleků v Istebne (Złoty Groń, Kubalonka) a Koniakowie Szańce, Kadłuby), kvalitně připravené běžecké mezinárodní trasy na Kubalonce, které lze využívat i v létě. Významným místem je střelnice, která splňuje limity Mezinárodní lyžařské federace. Je možno i vyzkoušet projížďky psím spřežením nebo jízdu na saních tažených koňmi za doprovodu muziky. Zpestřením může být výjezd lanovkou „Zagroń" na vrchol „Złoty Groń" (+48 33 855 61 70), ze kterého můžete obdivovat panoráma Beskyd a v zimním období sjíždět na lyžích. Lanovka je v provozu po celý rok.

Muzeum „Kurna Chata Jana Kawuloka" v Istebne, je jedním z pěti objektů v obci nacházejících se na naučné stezce Dřevěné architektury. Muzeum vzniklo v roce 1836 a je příkladem autentického, dávného horalského stavení, tedy dřevěného stavení, krytého šindelem, sestávajícího ze dvou místností a s chodbou uprostřed. V jedné jizbě je „kurná" neboli dymná pec, ze které kouř vycházel dovnitř stavení, neboť dům neměl komín. V muzeu můžete shlédnout tradiční vybavení domu, domácí potřeby např.: žernový mlýn, který byl určen k výrobě mouky, ložnici. Největší atraktivitou zdejšího muzea je však živé povídání a ukázka hry na hudebních nástrojích Jana Macoszka, které vyrobil majitel domu Jan Kawulok.

Středisko ekologické výchovy vzniklo v Istebne v roce 1997 v rámci Lesního propagačního areálu „Lesy Slezských Beskyd". V eobjektu je vytvořená expozice s vybranými charakteristickými prvky flory a fauny Slezských Beskyd. Multimediální prezentace je obohacena zvuky přírody, díky čemu se zde cítíme jako uprostřed lesa.

Regionální muzeum „Na Grapie" v Jaworzynce, vzniklo v roce 1993. Jeho zakladatelem byl Jerzy Rucki. Je umístěno v dřevěné budově, kryté šindelem, se sklepem a mnohými pokoji. Část pokojů je určena pro agroturistiku. Na území muzea je dřevěné stavení z roku 1920 zvané „kurlok" s tzv. kurnou pecí, expozicí lidového řemesla - tkalcovstvím, kovářskou dílnou, ale hlavně jsou zde exponáty historického dědictví horalů z Istebne, tedy lidové kroje, domácí nářadí, zemědělská technika a nádobí.

Muzeum krajek, které bylo zřízeno v roce 1962 v Koniakowie po smrti Marii Gwarek, jejíž památce je také věnováno. V muzeu je možno shlédnout spoustu zajímavých exponátů, např.: čepce, lemování šátků, krejzle, límce, krajkové vložky do ložního prádla, záclony, „zoubky" neboli malé ubrusy na poličky, přičemž každý je jiného tvaru a vzoru. Všechny motivy a vzory jsou čerpány z přírody a tradice. Zajímavou expozicí je nedokončený ubrus pro anglickou královnu Alžbětu II. Muzeum si jistě zaslouží vaši navštěvu právě z důvodu poznání dlouhé historie krajkářství v Koniakowie.

Na východním okraji v blízkosti osady Muchovci v obci Korňa se nachází ojedinělý evropský unikát - přirozený povrchový vývěr lehké ropy s občasnými výrony samozapalujícího se metanu. Výron, který dokumentuje obsah ropy ve flyšových vrstevách, obsahuje vysoké procenta olejů. Přesto se jedná o velmi kvalitní ropu, vrty v okolí, se kterými se začalo už na konci 19. století, neprokázaly takové množství ropy, aby se vyplatila průmyslná těžba. Pramen byl v r. 1984 vyhlášený za přírodní památku.
Klokočovské skály patří k méně známým přírodním památkám. Jednoznačně nejatraktivnější „složkou" pískovců v Klokočově jsou kamenné koule - kulovitá odlučnost pískovců. V nevelkém počtu vykují z horniny ve strmě odřezané skalní stěně. Největší a neohmatanější kamenná koule může mít asi půlmetrový průměr. Ukázka kamenných koulí není vzácná ani tak velikostí - na Kysucích se nacházejí i krásnější, větší a méně poškozené než v Klokočově. Zajímavý je spíše jejich výskyt v přirozeném odkryvu, ne v lomu, zářezu atd. Právě tato skutečnost dodává přírodní památce Klokočovské skálie ten správný šmrnc. Další kamenné koule můžeme najít v Čadci - Megonkách v Milošovské dolině. Nachází se zde doposud největší kamenná koule s průměrem asi 260 cm. O kamenných koulích se toho popsalo nesmírně hodně, faktem však zůstává, že jejich původ a vznik je víceméně stále zahalený rouškou tajemství.

Drátenictví na Slovensku představuje specifický a ojedinělý historický fenomén, který nemá obdobu co do rozsahu na určitém území v žádném jiném státě. Stovky až tisíce dráteníků vytvořili atypickou historickou kulisu dějin malého národa uprostřed Evropy. Za místo zrodu drátenictví se všeobecně považují oblasti dnešního severozápadního Slovenska, trojúhelník mezi městy Bytča, Žilina a Čadca. Nejšikovnější a nejprůbojnější dráteníci zakládali dílny, ve kterých začali zaměstnávat další dráteníky a učně. Z nejvýznamnějších dílen se vytvořily drátenické továrny. Po dobu téměř 200leté existence prošlo i drátenictví vícerými vývojovými stádii podmíněnými postupným zdokonalováním pracovních postupů, práci s kvalitnějším nářadím a rozšiřováním používaných materiálů, což zákonitě vedlo k obohacení sortimentu nabízených výrobků.
Drátenictví zažívá v současné době svou renesanci. V Kysuckém muzeu v Čadci můžete nahlédnout do Galerie Drátenictví, kde je umístěná unikátní drátovaná socha herce Josefa Kronera a také amerického astronauta Elena Andrewa Cernana jako i Zlatá kniha Drátenictví a mnoho jiných zajímavých exponátů.
Považské muzeum v Žilině, sídlící v areálu Budatínského hradu na severním okraji Žiliny, známé jako drátenické muzeum s počtem více než 5000 ks předmětů představuje ojedinělou a zároveň největší sbírku svého druhu na světě, která svým významem přesahuje hranice regionu i Slovenska.

Vrchol Živčáková (788 m) jako součást Turzovské vrchoviny se nachází asi 3 km východně od města Turzovka. 1. června 2008 uplynulo 50 let od doby, kdy se zde podle slov Matúša Lašúta zjevila Panna Marie. Na místě zjevení byla v roce 1993 postavená kaplička Panny Marie královny míru a v roce 2002 osazen mystický sloup, který byl zhotoven podle vidění pátera Cyrila Metoděje Kuběny. V kapličce nad oltářem je velký dřevěný kříž, socha Panny Marie, kterou vytvořil Alois Lasák a obraz Boží Matky, který zachránila ze spáleniště Marie Haferová - Matejová, později byl zrekonstruován v Německu.
Společně i individuálně poutě jsou po celý rok, především však v době mariánských svátků v dubnu, květnu, srpnu, září a říjnu. V areálu poutního místa Živčáková je několik pramenů s vyvěrající a ozdravující vodou, která nezamrzá ani v nejtužších zimách. 19. října 2008 žilinský biskup Tomáš Galis vyhlásil Horu Živčáková za oficiální mariánské poutní místo a místo modlitby a vysvětil základní kámen budoucího chrámu Panny Marie na Živáčkové.

Nejvyšší vrchol Kysúc, Velká Rača s nadmořskou výškou 1 236 m leží na hranicích s Polskem v pohoří Kysucké Beskydy. Patří k turisticky vyhledávaným vrcholům, ze kterého jsou panoramatické pohledy do širokého okolí. Na jeho vrcholu se nachází národní přírodní rezervace se zachovalými pozůstatky lesních společenství bukových a smrkových lesů původní skladby lesního porostu Kysuckých Beskyd na rozloze 313 ha. Pod vrcholem vznikly rozpadem pískovcových lavic otvory - tzv. jeskyně, na území Kysúc ojedinělé. Patří mezi pseudokrasové (nepravé krasové) jevy. Délka dosahuje jen několik metrů. Známé jsou pod názvem Skalní díry a nacházejí se v blízkosti značkované turistické trasy. Na vrchol Velké Rače vede z Dedovky naučná stezka. Na svazích Velké Rače se nachází známé lyžařské středisko.

Národopisná expozice v přírodě Kysuckého muzea v Čadci, je lokalizovaná do doliny Chmúra v katastru obce Nová Bystrica, část Vychylovka. Základní kámen této expozice byl položen 11.10.1974. Prioritou byla záchrana nejcennějších památek lidové architektury z obcí Riečnica a Harvelka, které měli zaniknout z důvodu výstavby vodní nádrže Nová Bystrica.
Národopisná expozice usiluje o rekonstrukci sídelní krajiny a životního prostředí, s prezentací lidové architektury a způsobu života i kultury lidu na Kysucích v druhé polovině 19. století a první polovině 20. století.
Sezónní provoz v národopisné expozici je každoročně v měsících květen až říjen, kdy muzeum nabízí návštěvníkům množství nedělních tematických programů s ukázkami tradičních výrobních technik a dramatických projevů z oblasti rodinných, kalendářních a pracovních obyčejů v podání folklórních skupin, souborů a lidové hudby kysuckého regionu.

Kysucko-oravská lesní železnice vznikla v roce 1926 spojením lesních železnic vybudovaných v letech 1915 - 1918, kysucké - z Oščadnice do Chmúry (Nová Bystrica, část Vychylovka) a oravské - z Lokce do Erdútky (nynější Oravská Lesná). Spojení obou železnic se uskutečnilo vybudováním spojovací tratě z Erdútky do Chmúry. Po spojení dosáhla celková délka 110 km. Provoz byl ukončen na konci roku 1971 z důvodu jejího zrušení, kromě úseku Chmúra - Tanečník, kde se nacházel úvraťový systém - jeden ze dvou, které se do současnosti zachovaly v Evropě. Pomocí úvraťového systému se překonávalo větší převýšení (217,69m) na poměrně krátkém úseku (vzdušná vzdálenost 1500 m ). Zachovaný úsek o délce 8 km mezi Chmúrou (Vychylovka) a Tanečníkem (Oravská Lesná) s unikátním úvraťovám systémem, byl jako technická památka vyhlášen v roce 1991 za národní kulturní památku SR. V současnosti je v provozu Oravská lesní železnice, v úseku Tanečník - sedlo Beskyd na Oravě a Historická lesní úvraťová železnice v úseku Chmúra - Kubátkovia na Kysucích.